HOME: Gate* Theatrum Kuks* Metelka*Juenger*Letzel*Oratoria*Fukač* Mysliveček*Kuckus-Baade* Geisslers*Seminar 2000*Náchodsko
Jaromír JOO, mistr houslař
Laureát Mezinárodní houslařské soutěže H. Wieniawského, zakladatel a ředitel Mezinárodního festivalu s houslařskými soutěžemi V. Metelky v Náchodě
Duhová 269
CZ-547 01 Náchod
+420776891323
joo.housle@seznam.cz 
 

Jaromír Joo, zakladatel a ředitel Festivalu V. Metelky s vítěznými šneky z let 1997 a 2004

CURRICULUM

Houslařský mistr Jaromír Joo (* 1952) neměl houslařské předky, zařízenou dílnu, zásoby rezonančního dřeva ani nikoho, kdo by mu doma poradil. „Můj otec jezdil s cirkusem jako artista, žonglér a klaun po Jugoslávii, ale pak se oženil v Československu a usadil se v Orlických horách, kde  můj praděda v Sedloňově soustružil ze dřeva hračky.“ Práce se dřevem mu učarovala a byl od dětství nadaný zpěvák a muzikant. Učil se nejprve na houslařské škole v Lubech u Chebu a následně u předních českých mistrů houslařů: u F. Pavlíčka v Praze (4 roky), M. Cardy ve Velkém Oseku (1978-79), Vl. Pilaře v Hradci Králové (1980-81). „Mistr Carda mě naučil řemeslo, brousit dláta a základní fortel. Když jsem únavou tahal škrabku po dřevě zpátky, vykázal mě z dílny, ať se jdu projít do lesa. A někdy jsem dostal i pohlavek. V malém bytě jsem spal vedle něho v manželské posteli, jak za starých časů, což mělo své kouzlo, protože mi dlouho do noci vyprávěl o svých začátcích u houslaře Josefa Patočky v Jičíně.“  Nástroj, který v Hradci Králové pod vedením Vladimíra Pilaře postavil, byl kladně posouzen houslařskými mistry a na podzim 1980 vstoupil mezi třicítku mistrů českého Kruhu houslařů.  V roce 1976  se přestěhoval do Náchoda a pracoval soukromě pod DOS (drobné opravy a služby) se souhlasem MNV na opravách hudebních nástrojů. Záhy však jako nežádoucí "soukromník" o povolení přišel. Aby zabezpečil rodinu, pracoval jako geodetický figurant, řidič, dlabal dřevěné mísy a navrhoval, soustružil i maloval dřevěné loutky. Jeho husaři, vodníci, madlénky, krakonošové, černokněžníci a celé betlémy se dívaly na to, jak po práci odjížděl do ateliérů svých učitelů mistra Cardy a mistra Pilaře a jak začínal restaurovat staré a stavět své vlastní nástroje. Postavil housle pro poznaňskou soutěž H. Wieniawského, kde získal ve velké světové konkurenci třetí místo a Zlatou medaili na nejlepší houslařskou práci. Poznaňský úspěch vedl zástupce japonské firmy Shirikawa Sogyo z Tokia k tomu, že u něho objednali mistrovské nástroje. Smyslem této zakázky bylo především to, že získal potřebný materiál pro japonskou objednávku i pro své vlastní nástroje. Japonci ho označili za reprezentanta  a pokračovatele Pilařovy školy. V létě roku 1982 přihlásil nástroj na mezinárodní soutěž do Cremony. Z 500 účastníků obsadil 5. místo a jeho housle byly navrženy porotou na Sacconiho zlatou medaili za houslařskou práci. Škoda, že věkový limit třiceti let už náchodský houslař o sto dní překročil. Mistr Pilař mu ještě před soutěží řekl: „Lepší nástroj už těžko postavíš“, ale on věřil, že na svůj osobitý rukopis teprve čeká. „Cítím, že jsem ještě nepostavil housle úplně ze sebe“, prohlásil ve své náchodské dílně v roce 1983 (Opus musicum 7/1983). Pak ještě sbíral mezinárodní zkušenosti v zahraničí u mistrů houslařů v Kanadě, Švýcarsku a ve Francii. Mezinárodní houslařská soutěž v Hradci Králové (1985) mu vynesla 3. místo ve stavbě violy a bronzovou medaili za vynikající tón. V národní soutěži ve stavbě houslí získal 2. místo a zlatou i bronzovou medaili za nejlepší houslařskou práci, stříbrnou medaili za vynikající tón mimo 4 čestných uznání.  Jeho nástroje zní na všech kontinentech.  Do roku 2006 střídavě pracoval také ve svém ateliéru v Quesadě ve Španělsku, kam dodnes jezdí vyučovat houslařské řemeslo.

            Hudebníci, stejně jako odborné poroty soutěží, oceňují na jeho nástrojích minuciézní práci, zacházení s lakem a schopnost vypracovat tón.


Jaromír Joo se svým žákem Daliborem Bzirským (Náchod 2008)

JAK TO V NÁCHODĚ ZAČALO

Věnceslav Metelka (15.9.1807 - 1.5.1867) je uznávaným zakladatelem české krkonošské houslařské  školy,  který  začínal   v  Náchodě,  a  nebýt  jeho, "neexistovaly  by   ani  práce  nejlepších   moderních  pražských houslařů, neproslavilo  by se naše houslařství  v Haagu, Berlíně, Moskvě, v Hradci Králové a Jičíně", píší V. Pilař a F. Šrámek (1986). Narodil  se  v  Pasekách  (Glasendorf)  a  začínal  jako  vyučený truhlář.  Avšak v  roce 1829  se na  doporučení známého dostal do nástrojařské dílny  Franze Hendricha v Náchodě.  Jeho dílna stála na rohu náměstí, kde je dnes Komerční banka. Franz Hendrich byl zkušeným  mistrem, který se učil ve Wroclawi (Breslau)  a více než pět let ve  Vídni, než se v roce 1826  přestěhoval  z  Dobrušky  do  Náchoda.  Dokládá to dokument z náchodského  okresního  archivu:  "Že   jsem  se  tuto  profesi [nástrojař]  řádně  vyučil   u  různých  slavných  nástrojařských mistrů,  a to  podle listiny  A u  Christiana Kreissiga v Breslau  8  měsíců, podle listiny  B u Franze  Lautnera ve Vídni více než 4 měsíce, podle listiny C u Johanna Prompergera ve Vídni po celý rok konečně podle listiny  D u Josefa Böhma také ve Vídni po celé 4 roky - tím dohromady 6 let."  Hendrich dokládal těmito dokumenty žádost o povolení provozovat samostatnou činnost. V  Náchodě  u  Hendricha   stavěl  Metelka  klavíry,  kytary a housle. „Náchod způsobil v životě Věnceslava Metelky klíčový obrat: Právě tady jej zaujala stavba houslí a právě tady začal pronikat jako instrumentář do tajů houslařského řemesla“ (Špidlenové, 2003). Pak se  však dalším  samostudiem soustředil jen na stavbu houslí, usadil se v Pasekách  a vyučil řadu následovníků ze svých dětí a  dalších houslařů. Nebyl mistrovským houslařem, ale zakladatelem dlouhé mistrovské tradice. Založil  tak vlastně celou  houslařskou školu, na jejímž jednom konci  stojí rody Špidlenů a Pilařů i jména náchodského houslaře Jaromíra Joo a jeho žáka Dalibora Bzirského.


Zlatá medaile, Čs. houslařské soutěže Hradec Králové

OHLASY

Váš McCardle Guarneri je vznešenější po stránce  výběru dřeva, řemeslné zručnosti a dokončení než jiné nástroje“ (J. Barati, Kirkburn, Ontario, 1987). „Jsem rád, že jsem poznal mistra, který má smysl pro precizní a krásnou práci“ (B.  Warchal, viola op. 25, 1985). „Violka je úplne v poriadku. Krásne znie, každý sa ma po koncertoch pýta, že čo to mám za nástroj“ (K. Klatt, březen 1986).

 „Opus 37… Hrálo na něj také několik předních pražských houslistů v místnosti i na sále. Všichni se shodují, že je to vynikající, perfektně řemeslně udělaný nástroj a všem se bez výjimky líbí. Je silný ve zvuku, má příjemnou barvu zvuku (ani temnou ani ostrou) a nese se do dálky i v sále, lehce se ozývá a všechny tóny i polohy má vyrovnané. Jde dobře „do ruky“ a pohodlně se na něj hraje“ (V. Kraffer, Praha 1990).



CENY

 1981 H. Wieniawski, Poznaň: 3. místo a Zlatá medaile za nejlepší houslařskou práci

1982 A. Stradivari, Cremona: 5. místo a návrh poroty na Sacconiho zlatou medaili za houslařskou práci.

1985, Československé houslařské soutěže, Hradec Králové: 3. místo ve stavbě violy a Bronzová medaile za tón. Národní soutěž: 2. místo a Zlatá a Bronzová medaile za houslařskou práci, Stříbrná medaile za tón a 4 čestná uznání. 

1989, Československé houslařské soutěže, Hradec Králové. Soutěž ve stavbě violy o Cenu O. Nedbala: Diplom za účast ve finále - 6. místo

.